Základem správného došlapu je náklon při běhu. Už jenom to, jak jsi nakloněn při běhu, říká tvým nohám, jak mají došlápnout na zem. Když jsi předkloněn víc než běžně při chůzi, znemožní ti to došlap na patu. Prostě to nejde.
Došlap, který pomáhá zachovat rychlost a tlumí nárazy je došlap přes malíkovou hranu k palci a následně hned na patu. Je to téměř dopad na celou plochu chodidla. Celý děj se odehrává velmi rychle, proto to může vypadat jako došlap na celou plochu chodidla.
Chodidlo při došlapu nikterak nevyrovnáváme, abychom úmyslně došlápli na celou plochu chodidla. Naopak. Všechny svaly v oblasti kotníku těsně před dopadem relaxují – jsou absolutně uvolněné. Proto chodidlo dopadá na malíkovou hranu jako první. Opět tento jednoduchý a relaxovaný pohyb (nebo vlastně nepohyb) vede k úspoře energie.
Jsou to právě ty tři body, které tvoří stabilitu a zároveň mezi kterými dochází k prvnímu tlumení nárazu po dopadu.
Mezi malíčkem a palcem máme příčnou klenbu. Mezi prsty nohy a patou máme podélnou klenbu. Tyhle klenby pracují jako tlumiče nárazu a jako akumulátor energie, kterou tělu vrátí při odrazu (jako pružina).
3 bodový došlap oproti špatnému došlapu přes patu:
- zachovává rychlost
- tlumí nárazy při dopadu
- neopotřebovává klouby
- kontakt se zemí trvá kratší dobu
- svaly v oblasti kotníku relaxují
- šetří a akumuluje energii
Nákloň se, zkráť krok, uvolni kotníky a máš ten správný došlap.
