Můj klukovský sen byl hodně skrytý, o kterým se mi ani nezdálo. Přišlo mi to jako nereálné. Absolutně nemožné. Chtěl jsem závodit na mistrovství světa nebo na olympiádě. Nevěděl jsem v jaké disciplíně, ale věděl jsem, že to musí být krásný pocit. Stát na startu mezi borci z celého světa. Proto je pro mě rok 2018 nezapomenutelný. Ve svých 38 letech jsem se stal mistrem republiky v OCR kategorie age group 35-39 let (celkově 20. v ČR) a na mistrovství světa OCR ve stejné kategorii (20. ve světě). Byla to absolutní pecka, bomba, prostě nádhera. Ještě teď mám slzy v očích, když si na to vzpomenu.
Když jsem se v roce 2017 v Josefově na GLADIATOR RACE umístil (trať a překážky byly samozřejmě jiný) sice na lepším místě než předchozí rok, tak jsem chtěl víc. Řekl jsem si, že ten závod příští rok vyhraju. Samozřejmě jsem tou dobou vůbec nevěděl jak toho mám dosáhnout. Ale byl jsem pevně rozhodnutý a cíl byl jasně stanovený. Tomuto okamžiku říkám: Bod zlomu. Od teď na to pujdu jako “profesionál” 🙂
Jenže se mi v hlavě honily myšlenky: Co mám dělat ještě jinak, abych vyhrál? Říkal jsem si, že už lepší být nemůžu. Vždyť dělám přece maximum!? Trénuju jako blázen. Víc už to přeci nejde. To mám běhat jako každej den? K tomu jezdit na kole nebo plavat? To asi jako né, že nééé? A kdy budu regenerovat? Vždyť jsem po tréninku vždycky hotovej. Panebože já nevím!!!???
Po krátké panice. Dal jsem si tři úkoly, které mě mají posunout dál. První úkol – navštívit Aleše Stránského (velmi úspěšný běžec a trenér svých úspěšných dcer. Prostě on ví jak se vyhrává) a pobavit se s ním o tréninku. Druhý úkol – udělat si trenérskou licenci, abych mohl trénovat sám sebe. Třetí úkol – najít pána (už jsem zapomněl jméno) co umí zadržet dech pod vodou na neskutečně dlouho dobu a pobavit se sním o dýchání. To byl jenom začátek. Potom jsem se do nasávání informací absolutně ponořil. Četl jsem knížky o běhání, o fyzioterapii, o anatonomii. Sledoval na youtube různé přednášky lékařů a fyzioterapeutů o fungování lidského těla, atd. Všechno zajímavé jsem na sobě vyzkoušel. Dělal jsem na sobě výzkum vývoj. Testoval jsem na čem se mi nejlépe spí. Jestli 7-zónová matrace, molytan, tvrdší matrace, měkkší matrace. Pod nimi lamelový rošt nebo prkna? Spát jenom na zemi. Jaké boty použít materiál, váha, drop, hrubost podrážky, šněrování. Jak se ustrojit, aby oblečení rychle uschlo, neomezovalo mě v pohybu, zajišťovalo správnou termoregulaci pro svaly (ani vedro, ani zima), atd.
Závod jsem sice nevyhrál, ale stal jsem se mistrem a byl jsem na mistrovství světa. To je mnohem lepší.
Protože, mě baví lidem říkat jak to v těle funguje a proč mají dělat toto jinak, protože …Tak jsem se rozhodl předávat své zkušenosti těm, co o ně mají zájem na svých přednáškách o technice běhu nebo na osobním tréninku. Někdy prostě už nevíte jak dál. Tak potom máte možnost mě oslovit a můžeme na Tobě pracovat společně. Stejně jako já jsem se radil s jinými. Nemusíš si klestit cestu džunglí sám. Ukážu Ti cestu, která je už vyšlapaná.
Můj profesní vývoj
V roce 2002 se ze mě stal diplomovaný specialista v oboru management telekomunikační techniky. Nikdy jsem v tomto oboru nepracoval. Nebavilo mě to a nenaplňovalo mě to. Po vojně jsem dostal zajímavou nabídku úplně mimo můj obor. Rozjet projekt oprav elektrických lokomotiv. Byl jsem mladej a plnej elánu. Lokomotivy mě také nebavily, ale na té práci mě strašně bavilo a naplňovalo pomáhat lidem na dílně. Nevěděli co na té lokomotivě je za díly a jak je mají opravovat. S tím vším jsem jim radil i když jsem to na škole nestudoval. Vše jsem studoval během práce. Když se na to podívám zpětně, tak je to něco neskutečnýho co všechno jsem se musel naučit zrovna z dost nezáživné literatury jako jsou předpisy na opravu lokomotiv, normy, výkresy, atd. Dlouhých 12 let jsem tím doslova žil. Na to jsem opravdu hrdej.
Po odchodu z této pozice jsem se dlouho hledal. Vystřídal různá zaměstnání a strávil dlouhou dobu na pracáku. Pak mi přišla v roce 2018 nabídka udělat si rekvalifikační kurz na trenéra. Vůbec jsem neváhal a šel do toho. Opět na plný pecky a se zájmem. Ve svých 38-mi letech jsem nastoupil do školy a učil jsem se latinský názvy svalů, kde začínají, kde končí a jakou mají funkci. Mazec, naprostá pecka. Sice mi to učení vůbec nešlo do hlavy jako když jsem byl mladší, ale dostal jsem to tam a zkoušky udělal.
Rok 2018 byl pro mě přelomový a úspěšný zároveň. Přelomový byl v tom, že jsem se stal trenérem, v Triexpertu jsem dělal diagnostiku došlapu z které jsem postupně přešel na diagnostiku těla. A začal jsem dělat první osobní tréninky. Úspešný byl v tom, že jsem se stal mistrem republiky v OCR v kategorii 35-39 let a na mistrovství světa v OCR jsem byl 20-tý z 320 účastníků. Moje tréninková metoda mě neskutečně vystřelila k úspěchům. Rok 2018 byl pro mě fantastický.
Poté opět pracák a co dál. Opět přišla zajímavá nabídka. A zase mimo mé obory, které jsem dosud znal. Dělat ve 3D programu modelovou přípravu nakládky na kamion celé technologie lisovny olejnatých semen. Opět jsem se ponořil do problematiky, která mě zaujala a objevil jsem v sobě schopnost narovnat cokoliv kamkoliv, tak jak to nikdo přede mnou ve firmě nedokázal. Podařilo se mi vybudovat dobré jméno stejně jako to bylo u oprav lokomotiv. Ale bohužel nebo možná bohu dík, nic netrvá věčně.
Najednou přišly dvě nabídky. Možný návrat k lokomotivám a to do jiné firmy nebo do té původní, kde jsem pracoval. Zvolil jsem pro mě novou firmu. Tady se nový projekt nepodařilo rozjet a tak jsem opět na volné noze.
Jenže tentokrát nečekám až mi přijde nabídka, ale jdu sám nabízet sám sebe. Život mi ukázal, že se dokážu naučit cokoliv co budu chtít a že dosáhnu čehokoliv co budu chtít. Musím na tom ovšem tvrdě pracovat, protože samo se to nestane.
Nyní se naplno věnuju běhu a to tentokrát z postu trenéra a zakladatele nové inovativní metody běhu SMARTRUN.
O mně
Neustále sleduju běžce kolem sebe. Sleduju je v televizi. Na fotkách v časopisech. Všímám si jejich pohybu. Říkám si co dělají dobře nebo špatně. Zajímají mě zdravotní problémy, které lidem vznikají při nebo po běhání. Dělám si rozbory běhu nejlepších běžců. Kladu si otázku proč dělá při běhu ten a nebo ten pohyb? K čemu je to dobrý a zda je to v souladu s biomechanikou lidského těla (s přirozeným pohybem). Zkouším jak to funguje, co to ve mně vyvolává, jestli mě ten nebo ten pohyb posouvá vpřed nebo ne. Čtu odbornou literaturu od doktorů, fyzioterapeutů. Vše si dávám do souvislosti a hledám optimální řešení běhu. Tak, aby běh byl co nejvíce efektivní s minimálním úsilím, velkou vytrvalostí a taky maximální rychlostí. Ale hlavně ve zdravém těle po celý život.
Jsem jak malý dítě. Ptám se sám sebe proč? No, někdy i ostatních. Proč to mám takhle dělat a né jinak? Proč se svaly zkracují? Proč rotovat při běhu? Proč se hýbat ze strany na stranu? Proč došlapovat tak a né tak? Kam došlapovat? A tisíce jiných dalších otázek. Na spoustu z nich už znám odpověď. Proto vám přináším a chci s vámi sdílet mé poznání z oblasti sportu a tím je běh.
Baví mě to, že můžu někomu pomáhat, aby dělal to co ho baví. To mě nesmírně naplňuje. A pokud se mi podaří někoho dát do pořádku, aby se mohl vrátit k tomu co ho baví. Tak to je potom naprostá pecka pro nás oba.
S láskou k pohybu Marťas
P.S.: Pokud máš zájem, kontaktuj mě na mholubar@email.cz