Články

V mládí jsem se zúčastnil několika atletických závodů. Vždycky jsem dostal na frak a dobíhal na místech hodně vzdálených medailovému umístění.

Najednou mi bylo 38 let. Jezdil jsem z práce do práce, doma 2 děti, makání kolem baráku, sedavé zaměstnání a pohyb minimální.

Ve vedlejší vesnici se konal běžecký závod a já si řekl, jdu do toho z voleje. Díky tomu jsem si uvědomil, že to bez přípravy bolí (ještě několik dní po závodě), ale že chci znovu závodit, ale už nechci, aby to bolelo. 

Tak jsem se začal připravovat, pravidelně běhat, cvičit a připravovat se na další mnohem náročnější překážkový OCR závod.

Má touha po vítězství byla neskutečně silná. Nořil jsem se  hlouběji a hlouběji do problematiky fungování lidského těla, techniky běhu a prostě do všeho, co má vliv na vítězství.

Nečekal jsem, že se úspěch dostaví tak rychle. Měl jsem radost z tréninku. Začal jsem vyhrávat mimoděk, skoro omylem, jakoby vedlějším efektem tréninku. Ne vždycky, ale to mi nevadilo.

Lidé mi začali říkat, že mám unikátní metodu tréninku. Já si o tom myslel svý. Prostě jsem jim nevěřil, i když jsem se dokázal opakovaně postavit na stupně nejvyšší (viz. odkaz na Můj příběh).  Ale jak jsem se díval kolem sebe, tak mi docházelo, že opravdu dělám něco jinak, co ostatní nedělají a nebo nevědí, proč by to měli dělat.

Neměl jsem čas chodit někde na skupinové tréninky. Proto jsem si hledal svou vlastní cestu. Jako Zátopek. Ten na sobě taky zkoušel všechno možný a hledal způsoby jak pořád nad sebou vítězit.

Dlouho jsem přemýšlel a nevěděl, jestli si můžu dovolit hlásat, že mám novou inovativní metodu SMARTRUN. Opět jsem se potřeboval ujistit, že můžu. Ten kdo bude chtít na sobě pracovat, tak má možnost využít mého poznání a know how.

I název metody nevznikl ze dne na den. Pomohla mi ho vymyslet moje úžasná a neustále podporující žena. I když nejsem s angličtinou kamarád (neumím ji a nejde mi), tak jsem z názvu byl nadšený. 

Název SMARTRUN je promyšlená slovní hříčka. Nejen, že je uvnitř skryté moje jméno (S MARTinem), ale na běh jdeme v mé metodě chytře (z anglického SMART), a perlička na konec – je to bezvadná zkratka, která obsahuje všechny prvky mé metody: 

S – sebediagnostika, M-mysl, A-anylýza, R-rehabilitace, T-technika běhu

Metoda SMARTRUN přesně vystihuje mě, mé poslání a to, jak na věci jdu. Nad vším přemýšlím horem spodem a hledám nejlepší způsoby řešení. Kladu si otázky, proč jo a proč ne, nebo jestli by to nešlo dělat jinak a líp. 

Dělám věci po svým, podle sebe, přemýšlím o nich a připravuju se předem, pak už za tím jdu, splním si svůj cíl, uskutečním sen. A teď v tom pomáhám i dalším nadšencům.

P.S.: Nevíte co je metoda SMARTRUN?

Podělím se s vámi o jeden příběh, kdy mi nadšený běžec jménem Míra, se smutkem v očích řekl o tom, že musí běžecké boty pověsit na hřebík. Hned jsem zbystřil, protože po  tom, co jsem byl na trenérské škole zasvěcen do problematiky anatonomie lidského těla a prohloubil si znalosti z diagnostiky pohybového aparátu, tak jsem si řekl, že bych rád někomu pomohl s tím co znám. Razím heslo: Dokud buňka žije, vždycky se dá něco udělat.

Zeptal jsem se Míry, co se děje. Říkal mi, že ho píchá ve svalu a ukazoval na místo, kde se achilovka upíná na patu. Místo měl lehce zduřelé (nateklé) s malou bouličkou. Na pohmat citlivé a bolestivé. Začal jsem tušit v čem je problém…

Jakmile jsem zdiagnostikoval jeho lýtka, byl jsem doma. Jeho lýtka byla natolik zkrácená, že už se více zkracovat nemohla, a tak se jedno z nich začalo “trhat”. V místě kde sval přirůstá k patní kosti měl malou trhlinku a měl ji tam delší dobu.

Náruživý běžec přeci nepřestane, když ho někde něco “trochu” píchá. Proto už měl v místě trhlinky bouličku. Tělo se snažilo natržený sval zahojit, ale tím jak běhal, tak si tu trhlinku stále obnovoval.

Kdyby takto pokračoval dál, tak by dopadl jako Jirka, kterému už jsem pomoct neuměl. Ten měl úplně stejný problém, který neřešil. Přes veškeré varování těla běhal stále dál. Došlo to tak daleko, že mu doslova vyrostla další pata na patě.

Jirka už musel sedět, když si se mnou povídal. V jeho případě tělo už ztratilo trpělivost na zahojení jeho trhlinky ve svalu a celé poškozené místo doslova zalilo vápníkem. Měl patní ostruhu v místě úponu achilovky. Tu jeho bouli nechalo zkostnatět. Potkali jsme se pozdě.

Příčinou problémů obou mužů byla nulová rozcvička a žádný strečink po běhání.

Mírova lýtka byla totálním zkrácením tvrdá jako kámen. Neustále našponovaný.

Nejdřív bylo nutné poškozené místo vyléčit. Trvalo to asi tři týdny. Naordinoval jsem mu kostivalovou mast vtírat na poškozené místo 2x až třikrát denně a poškozený sval nenamáhat.

Potom následovalo rozmasírování svalu a speciální individuálně stanovené cviky na jeho protažení do původní délky.

Po nějakém čase jeho lýtka byla opět měkká a pružná, tak jak mají být.

Míra ke mně chodil jako do ordinace na kontroly dle potřeby nebo se na mě obracel vždycky, když si nebyl něčím jistý.

Teď už ví jak se o svá lýtka má starat a opět běhá. A já jsem moc rád, že jsem mu mohl pomoct.

Po marných návštěvách ortopeda a fyzioterapeuta jsem byl jeho poslední šance. Měl štěstí, že jsme se potkali včas. To mi sám řekl.

Pokud budeš mít i ty jakýkoliv problém, třeba že tě někde něco bolí a doteď ti nepomohl žádný doktor, ozvi se. Dáme řeč a třeba pomůžu i tobě.

Základem správného došlapu je náklon při běhu. Už jenom to, jak jsi nakloněn při běhu, říká tvým nohám, jak mají došlápnout na zem. Když jsi předkloněn víc než běžně při chůzi, znemožní ti to došlap na patu. Prostě to nejde.

Došlap, který pomáhá zachovat rychlost a tlumí nárazy je došlap přes malíkovou hranu  k palci a následně hned na patu. Je to téměř dopad na celou plochu chodidla. Celý děj se odehrává velmi rychle, proto to může vypadat jako došlap na celou plochu chodidla.

Chodidlo při došlapu nikterak nevyrovnáváme, abychom úmyslně došlápli na celou plochu chodidla. Naopak. Všechny svaly v oblasti kotníku těsně před dopadem relaxují – jsou absolutně uvolněné. Proto chodidlo dopadá na malíkovou hranu jako první. Opět tento jednoduchý a relaxovaný pohyb (nebo vlastně nepohyb) vede k úspoře energie.

Jsou to právě ty tři body, které tvoří stabilitu a zároveň mezi kterými dochází k prvnímu tlumení nárazu po dopadu.

Mezi malíčkem a palcem máme příčnou klenbu. Mezi prsty nohy a patou máme podélnou klenbu. Tyhle klenby pracují jako tlumiče nárazu  a jako akumulátor energie, kterou tělu vrátí při odrazu (jako pružina).

3 bodový došlap oproti špatnému došlapu přes patu:

• zachovává rychlost
• tlumí nárazy při dopadu
• neopotřebovává klouby
• kontakt se zemí trvá kratší dobu
• svaly v oblasti kotníku relaxují
• šetří a akumuluje energii

Nákloň se, zkráť krok, uvolni kotníky a máš ten správný došlap.

O tom, že běh s došlapem na patu je škodlivý, jsme si řekli v předchozím článku. Ale ani běh po špičkách není to pravé ořechové.

Proč neběhat jenom po špičkách? Protože zdravý běh je o neustálém napínání a uvolňování svalů. Napnutý sval v záběru a zrelaxovaný sval při uvolnění. A znovu. A znovu. A znovu.

Achillovy šlachy (tzv. achilovky) spojují trojhlavý sval lýtkový s patní kostí. Přenáší tak odpichový ráz ze svalu na chodidlo.

Pokud bychom běželi jen po špičkách, brzy bychom zjednodušeně přetížili achilovky, které jsou prakticky pořád naplé. Jak při odrazu, tak při dopadu.

Poznáš to jednoduše tak, že tě bolí lýtka.

Nebezpečí vzniká ve chvíli, kdy si na bolest lýtek zvykneš a bereš to jako normální součást běhu. Dvojnásob když se po běhu vykašleš na pořádný strečink.

Bolest lýtek při běhu NENÍ normální!

Následkem jednostranného přetěžování svalstva je vysoká náchylnost ke zranění, nejčastěji natržení  až utržení achilovky.

Achilovky potřebují, aby jim kontakt paty se zemí pomohl a  odlehčil jim.

Proto je potřeba zátěž rovnoměrně rozložit mezi tři opěrné body, upravit techniku běhu a zaměřit se na strečink před i po tréninku.

Při běhání je potřeba tlumit vibrace způsobené došlapem, respektive dopadem chodidla na zem. K tomu nám v první řadě slouží příčná a podélná klenba chodidla, která přirozeně odpruží náraz, ztlumí ho.

Zároveň energii došlapu využije k zpětnému odpružení při odrazu k dalšímu kroku. A člověk tak pokračuje v běhu.

Pokud ale člověk došlapuje na patu, dochází k vyřazení tlumící funkce chodidla a veškeré nárazy pak přechází přes klouby do celého těla.

Tím dochází k nadměrnému opotřebovávání kloubů, které se nejprve projevuje bolestmi pat, stehenních a holeních svalů, únavou a bolestí kolenních a kyčelních kloubů, ale také bolestmi zad a hlavy.

Vážně je to tak škodlivý způsob běhu, že z toho může bolet prakticky všechno.

Bohužel této časté chyby došlapu využívají výrobci a prodejci bot, kteří nabízí speciální hmoty v patní části boty, které mají nahradit přirozené tlumení při správné technice běhu tak, že škodlivý došlap na patu zůstává, dokonce ho podporuje, dochází k dalším deformitám, jen můžeme mít pocit, že je problém vyřešen koupí takto upravené obuvi, i když není!

Sebelepším tlumením paty v botě nevyřešíme správné fungování klenby, svalů a kloubů, které i v rádoby “zázračné” botě dál pracují špatně!

Zkuste si běhat bosi s došlapem na patu a okamžitě zjistíte, jak to kurňa bolí.

Jediným správným řešením je změna provedení došlapu a celkově techniky běhu v souladu s biomechanikou lidského těla.