Podělím se s vámi o jeden příběh, kdy mi nadšený běžec jménem Míra, se smutkem v očích řekl o tom, že musí běžecké boty pověsit na hřebík. Hned jsem zbystřil, protože po tom, co jsem byl na trenérské škole zasvěcen do problematiky anatonomie lidského těla a prohloubil si znalosti z diagnostiky pohybového aparátu, tak jsem si řekl, že bych rád někomu pomohl s tím co znám. Razím heslo: Dokud buňka žije, vždycky se dá něco udělat.
Zeptal jsem se Míry, co se děje. Říkal mi, že ho píchá ve svalu a ukazoval na místo, kde se achilovka upíná na patu. Místo měl lehce zduřelé (nateklé) s malou bouličkou. Na pohmat citlivé a bolestivé. Začal jsem tušit v čem je problém…
Jakmile jsem zdiagnostikoval jeho lýtka, byl jsem doma. Jeho lýtka byla natolik zkrácená, že už se více zkracovat nemohla, a tak se jedno z nich začalo “trhat”. V místě kde sval přirůstá k patní kosti měl malou trhlinku a měl ji tam delší dobu.
Náruživý běžec přeci nepřestane, když ho někde něco “trochu” píchá. Proto už měl v místě trhlinky bouličku. Tělo se snažilo natržený sval zahojit, ale tím jak běhal, tak si tu trhlinku stále obnovoval.
Kdyby takto pokračoval dál, tak by dopadl jako Jirka, kterému už jsem pomoct neuměl. Ten měl úplně stejný problém, který neřešil. Přes veškeré varování těla běhal stále dál. Došlo to tak daleko, že mu doslova vyrostla další pata na patě.
Jirka už musel sedět, když si se mnou povídal. V jeho případě tělo už ztratilo trpělivost na zahojení jeho trhlinky ve svalu a celé poškozené místo doslova zalilo vápníkem. Měl patní ostruhu v místě úponu achilovky. Tu jeho bouli nechalo zkostnatět. Potkali jsme se pozdě.
Příčinou problémů obou mužů byla nulová rozcvička a žádný strečink po běhání.
Mírova lýtka byla totálním zkrácením tvrdá jako kámen. Neustále našponovaný.
Nejdřív bylo nutné poškozené místo vyléčit. Trvalo to asi tři týdny. Naordinoval jsem mu kostivalovou mast vtírat na poškozené místo 2x až třikrát denně a poškozený sval nenamáhat.
Potom následovalo rozmasírování svalu a speciální individuálně stanovené cviky na jeho protažení do původní délky.
Po nějakém čase jeho lýtka byla opět měkká a pružná, tak jak mají být.
Míra ke mně chodil jako do ordinace na kontroly dle potřeby nebo se na mě obracel vždycky, když si nebyl něčím jistý.
Teď už ví jak se o svá lýtka má starat a opět běhá. A já jsem moc rád, že jsem mu mohl pomoct.
Po marných návštěvách ortopeda a fyzioterapeuta jsem byl jeho poslední šance. Měl štěstí, že jsme se potkali včas. To mi sám řekl.
Pokud budeš mít i ty jakýkoliv problém, třeba že tě někde něco bolí a doteď ti nepomohl žádný doktor, ozvi se. Dáme řeč a třeba pomůžu i tobě.
